„Ne, nemyslím si, že jde o šílence,“ opakoval Maigret. V dopise doručeném na nábřeží Zlatníků se píše, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě. Jeho pisatel sice nesdělí žádné další podrobnosti ani o sobě, ani o případné oběti, přesto však určitou stopu zanechá. Pátrání dovede komisaře Maigreta do přepychového bytu v luxusní čtvrti – do prostředí, jež je mu cizí a v němž se jen obtížně orientuje. Pravda se tu neříká už proto, že to zkrátka nepatří k bontonu. I tak se Maigretovi nakonec podaří vypátrat pachatele předem avizovaného mordu, jenomže za úplné vítězství to označit nelze. Nikdy se totiž nedočká kýženého zadostiučinění... „Jedním slovem skvělé... Simenon je naprosto jedinečným vypravěčem – jeho psaní je doslova návykové.“ – The Observer„Všichni jsme potenciálními postavami v románu – s tím rozdílem, že postavy v románu skutečně prožijí svůj život naplno.“ – Georges Simenon